Srpen 2009

Konce a začátky...Začátky a konce

28. srpna 2009 v 12:32 | Ms.Passible |  Vzlety a pády

Je těžké najednou se rozloučit s něčím,co pro nás doposud bylo samozřejmostí a ještě těžší je ztratit dobrého přítele.
A já najednou čelím oboum těmto těžkostem.Myslela jsem si,že jsem to všechno dokonale obrečela a jsem s tím smířená,ale ne najednou o tom zase znova přemýšlím a tak nějak jinak.
Na intr jsem chtěla odjakživa a ještě pořád chci, ale bude se mi stejskat.Nedokážu si ani předsavit,že nebudu deno-deně vídat ty stejný lidi a místa, že nebudu do školy chodit tou stejnou ulicí...

Bude se mi stejskat
  • po blondýnce,která rozjasní všední den a která mi darovala náramek
  • po bráškovi
  • po dívce se zelenými vlasy
  • po vysokym klukovi, poslouchajícím Systemy
  • po holce,která je jako sluníčko
  • po dívce s nádhernym hlasem
  • po kdysy dávný spřízněný duši,která miluje černou
  • po chytrý malý holčině,o který každej ví,že to v životě někam dotáhne
  • po holce,kterou si pamatuju v šatech a holínkách
  • atd. ...
Nemůžu napsat všechny,i když se mi po nich bude taky stejskat.Po každym tak nějak jinak.Z každýho mi bude chybět něco jinýho.

Ale to už je asi život-loučení a shledání.

A znáte tu větu jestli bylo dřív vejce a nebo slepice?
Mě by spíš zajímalo jestli jsou dřív konce a potom začátky nebo naopak..
Vždyť nejdřív musí něco skončit,aby mohlo začít něco nového, ale zase nadruhou stranu to co skončí musí někdy začít...



Prach z cesty zvířený kopyty koní a kovbojská přestřelka uprostřed města,kde se zastavil čas...

18. srpna 2009 v 19:35 | Ms.Passible |  Ze života
Prázdniny už pozvolna ubíhaj ke konci a mě příjde,že rozloučení se školou bylo před lety a ne před 2 měsícema.Nejhorší je,že se mi po některejch lidech ani nestejská,ale třeba jednou bude...Ale opravdu jen třeba. =(

Aby jsme z těch prázdnich se ségrou měly taky něco víc než gauč a televizi rozjeli jsme se na moravu kousek od vesnice jménem Křídla, kde se rozkládá westernový městečko Šiklův mlýn.
Naposledy jsem tam byla před 3mi lety a předtím ještě asi dvakrát.
A zjistila jsem,že se nezměnilo jen to místo,ale také my.Celá ta naše westernová parta.
Když jsme tam byli naposledy byli jsme děti (když nepočítám dospělou část party),neříkám,že jsou z nás dospělí,ale jsme dospělejší než kdysy.Aspoň já určitě.Vždyť je to přece jen rozdíl, když je člověku 12 a nebo 15. I kdyby nechtěl, na svět kouká dospěleji a je fakt,že i ty úžasný kovboje si prohlíží víc. =D

Někdo je na tom líp,někdo hůř a někdo asi pořád skoro stejně.
Možná,že to je nejhorší, bejt na tom 3 roky uplně stejně,beze změny.
Když se vezme každej zvlášť-změnil se ,ale když se ty lidi daj do celku je to ta samá parta co tenkrát.
Takže je vlastně asi nakonec jedno,kdo se jak změnil a nebo jestli je to místo trochu jiný.
Vlastně jsou to pořád ty stejný lidi a to samý místo...

Akorát tenkrát jsem to viděla dětskejma očima...


Poznání

9. srpna 2009 v 15:00 | Ms.Passible |  Vzlety a pády


Někdy si člověk myslí jak dokonale ty lidi ve svym okolí zná,ale opak je pravdou.
Ty lidi ho nepřestanou překvapovat svym chováním a svými činy...
Jenže jak může člověk pořádně poznat někoho, když nezná vlastně ani sám sebe?
Už tisickrát jsem si řekla,že nebudu soudit lidi na první dojem.Jenže ono je to kolikrát hrozně těžký,když ten člověk celou dobu působí uplně jinak než jakej doopravdy je.
Někdo prostě klame tělem.
Nesuďte lidi na první dojem ani na desátej,protože většinou toho člověka pořádně nepoznáte za celej život...
Život je hold o poznání sebe sama a manželství je opravdu asi jen o kompromisech,i když to tak nerada připouštim.Ráda bych si totiž nechala představu tý nehynoucí lásky "až za hrob".

Jsem ráda za včerejší večer a za ty lidi tam,protože některý mi už fakt scházeli.
A je zvláštní,že najednou lidi, ze kterejch sem ještě nedávno měla špatnej dojem, mám radši než ostatní,který znám odmalička.

A jsem ráda za to,že vím,že pořádní kluci ještě nevymřeli.
Ano, asi jsou ohrožený druh,ale jsou tu a to je hlavní!
A já si toho svýho taky jednou někde ulovim...

Včerejší večer byl plnej, poznání, přátelství a bezmála plnej hudby...


...Nezhroutim se...

7. srpna 2009 v 20:23 | Ms.Passible |  Vzlety a pády

Už zase poslouchám Slipknoty a Nirvanu a nechávám se unášet proudem tý "drsný" hudby.
A přitom se snažim přemejšlet.Většinou potřebuju k psaní absolutní ticho,ale dneska jsou mi jak Slipknoti tak Nirvana kupodivu inspirací...

Napadá mě,jestli je vlasně možný dát druhou šanci,jestli vlastně nejde jenom o krok zpátky.
A já nechci žít tak,že se nikam nepohnu.
Najednou mám pocit jako by se život o takovejch 14 dní vrátil.Najednou je to všechno skoro stejný jako předtím.Akorát,že předtím tu nebyly pochybnosti.Vším jsem si byla tak jistá...

Mám to rád
Nezhroutím se
Chybíš mi
Nezhroutím se
Miluji tě
Nezhroutím se
Zabiji tě
Nezhroutím se
(Nirvana)

Předtím bylo přece jen o těch 14 dní víc času.
Možná je načase udělat rozhodnutí a tím myslím,pohnout se kupředu.
Možná je načase najít přece jen trochu tý potřebný rovnováhy...

A možná je načase začít se chovat zodpovědně...
Už žádný couvání,ale konečně vykročit vstříc tomu zodpovědnějšímu životu.

A byla jsem zlá a ošklivá!
A teď mě to mrzí...
Většina lidí na mim místě by se asi zachovala sejně "zle" jako já, ale to neni omluva!!!
Nechci bejt jako OSTATNÍ!!
Nechci ani vyčnívat z davu.
Chci na ten dav z dálky koukat a smát se jim za to, jak jsou stejní ...




Cestou, necestou....lesem, nelesem

5. srpna 2009 v 20:50 | Ms.Passible |  Ze života
Tak nás to naše prázdninové putování zavedlo do Jindřišského údolí, kde jsme obdivovaly neporušenou krásu přírody a dejchaly čistej svěží vzduch.

Občas je asi dobrý vypadnou z toho "šumění,bzučení a vrčení", který je stále kolem nás.
Člověku prospěje den bez mobilního telefonu a jeho stále otravnýho zvonění.
Jsem ráda,že aspoň na chvíli sem si tak mohla pročistit hlavu,i když mě z toho přemejšlení občas něco vyrušilo jako třeba had a nebo tichý hlasy za zády.

Sice jsem takovej ten pravej měšťák,ale takovýhle občasný výlety do přírody miluju.
Jen tak se zaposlochat do zpěvu větru,šumění listí na stromech,ptačího zpěvu, nebo bublání potoku,kterej se line podél celý červeně značený turistický stezky.

Vytáhnou i ty nejuklizenější myšlenky z posledního koutu mysli a jen tak přemejšlet a fantazírovat.
Skoro nevnímat okolí a splinout s přírodou.Je to jedna z věcí,která člavěka dokonale uvolní.
Chvíli nemyslet na to,jak vypadám,jestli nemám rozmazaný oči nebo nohy od bláta.

Z mýho přemejšlení mě vyrušil až hlasitý výkřik "Jsme na konci!". A tak jsem rychle uzamkla tu poslední myšlenku ve své pošetilé hlavě a vydala se zase do civilizace...



Na život koukám skrz okna rozjetého vlaku...

4. srpna 2009 v 15:36 | Ms.Passible |  Vzlety a pády

Je zvláštní jakej ten život najednou nebral spád.
Jak se všechno za pouhej rok změnilo.

Přátelé přichází a odchází...
Je mi líto,že lidi s kterejma jsem si ještě vloni byla hodně blízká mě teď ani nepozdraví a někteří na mě dokonce koukaj skrz prsty.
Možná,že pravé přátelství je vzáčnější než pravá láska.
Kolem sebe můžeme mít mnoho přátel,ale jak poznáme,kteří jsou ti praví?
Ti kteří mi byli ještě vloni tak blízcí jsou teď na míle daleko a mě se po nich stýská,ale oni už se asi nevrátí...
A naopak u některých lidí se nepřestávám divit jak dobře si s nima rozumim.Jsou to lidi,který znám snad celej život,ale nikdy jsem si s nima moc nerozuměla a najednou na ně nedám dopustit...
Začínám se těšit na novej kolektiv,do kterýho už za méně než měsíc budu také patřit.
Čekala jsem těžké začátky a smutek z odloučení, ale tady už mě drží jen pár provázků.
Hodně se mi bude stýskat jen po jediný osůbce,protože ta druhá jde se mnou...

Občas bych ráda vrátila čas a některý ty lidi si i třeba násilím udržela u sebe,ale asi by to nemělo cenu,protože co se má stát,to se taky stane...

Život letí až moc rychle a já ho nedokážu zastavit, nebo aspoň zpomalit a to mě hodně štve!


Ms.Passible

4. srpna 2009 v 13:06 | Ms.Passible |  Svět očima

Noční bláznění

2. srpna 2009 v 18:22 | Ms.Passible |  Ze života
Je to zvláštní,ale mě se ze včerejší noci nejvíc líbila ta úžasná noční obloha.
Byla opravdu pohádková,i když nevim jestli 3 ráno jsou noc, ale to je nepodstatnej detail ...tss
Přece jen jsem asi trochu blázen, obdivovat hvězdy, nechtít lízt na posed a mlátil hlavou do rytmu Cocote Minute ja asi trochu rozdílný,ale tahle noc,jakoby se rozdělila na části...
  1. Shledání
  2. Neovladatelný šílenství
  3. Odproštění
  4. Znovunalezení
  5. Souznění



Myslim,že tahle noc pro mě byla zlomová asi ve víc věcech než si ostatní co tam byli se mnou dokážou představit.Měsíc jsem si namluvala,že je celá ta věc za mnou,ale až po dnešku sem si teprv jistá,že tomu tak je.Jako kdyby mi někdo sundal neviditelný pouta,pouta kterými jsem měla zpoutané srdce.No zpoutané,spíš připoutané k někomu...
Najednou se cítim tak svobodná a volná a konečně slyšim to svoje srdce pořádně bít.Po tak dlouhý době!Už mi ten zvuk fakt scházel...


Úžasnej pocit moct nechat všechny myšlenky,pocity a špatný vzpomínky jen tak poletovat někde okolo a nevšímat si jich.Jako kdyby ani nepatřili vám....
Jentak prostě mlátit hlavou a hejbat tělem a ono je to všechno najednou o moc lepší.
Ale ty následky!! ajaj
Hrozně mě bolí za krkem,ale mám co si zasloužim!
Eště,že tam byl jeden šikovnej Pražák,kterej mi ten krk dal zase do pohybu.
Jenže teď se někde toulá a mě krk zase bolí asi bude mset pomoct přítel ibalgin.závislost

A "moji" dva Pražáci se zase málem porvali. grrr
Proč moji?Protože každej ke mě už svym způsobem patří...
Pro člověka jako já,kterej nesnáší hádky a rvačky je těžký koukat na ně jak na sebe křičej a připravujou se na bitku...
Asi bych tam skočila mezi ně,ale nevim jestli by to bylo něco platný asi by si mě prostě ani nevšimli...

Ale i přes to všechno to byla skvělá noc!
A takhle doře jak je mi teď už mi nebylo měsíce!
Teď mě totiž opravdu vůbec nic netíží...!