Duben 2010

Řeka

16. dubna 2010 v 22:08 | Ms.Passible |  Ruku v ruce s inspirací
Život je jako řeka,
která do našich srdcí vtéká.
Rozlévá se do těch nejhlubších ran,
zaplavuje nás bolestí 4 světových stran.
V té řece topí se dívka...
Je cupována silnými proudy života,
ale to, že se topí je pro ni vedlejší
jí už nevadí ani nejchladnější voda.

Ztratila se snad ve všech uličkách velikých měst.
Je zmatená ze všech všech těch okolních cest.
A pak jí pohltila ta rozvodněná hrůza.
Marně kolem sebe máchá rukama
a marně nohama kope!
Dochází jí dech a je svírána v křeči
tolik se o její povaze namluvilo řečí.
Tolik lidí bývalo přáteli.
Tolik věcí se jí zdálo krásných.
Tolik si přála žít jako v těch zamilovaných básních.

Voda jí má ve svých spárech.
Cítí dotek na své ztuhlé kůži,
do vlasů jí kdosi zaplétá rudou růži.
Voda je pryč!
Ta dívka se vznáší!
Letí světem v cizí náruči.
Však i ona té lásce jednou poručí.

Ano, život je jako řeka,
zalévá solí naše otevřené rány.
Rozdmýchává oheň a předvídá veškeré naše pády.
Slzy jsou slané, to jak bolest opouští duši.
                     ŽIVOT JE ŘEKA...
A kdo tohle všechno má tušit?



Pravda pravd...

9. dubna 2010 v 11:53 | Ms.Passible |  Ruku v ruce s inspirací

"The Art Never Comes From Happiness...

- Umění nikdy nepřichází ze štěstí..."


Život a čas...

7. dubna 2010 v 19:23 | Ms.Passible |  Vzlety a pády


Celý život se snažím být někým jiným!
Zavděčit se těm ostatním, zavděčit se sobě!!
A najednou zjišťuji, že už to nejsem já!
Kde je ta dívka, kterou jsem znala?
Tak jak se vytratily její životní sny, pomalu mizí i ona.
Ano, Ms.Passible pomalu opouští svět...

Změnila se už tolikrát, že nepoznává sama sebe.
Změnil se svět kolem ní a ona ho najednou nestíhá...
Už nechytá okolo poletující myšlenky, míjí je a vyhýbá se jim.
Už nevidí při cestách kouzelné lampy.
Začíná z ní být jen obyčejný člověk bez smyslu života...

Ztratit Ms.Passible znamená ztratit i lidi, které miluje a navždy bude...

KONČÍM...
...Jak mě jen mohlo napadnou být pozitivní?
Ztratila jsem to, pro co sem žila.
Svůj názor a životní postoj.

Vždy jsem byla ta, co se smějě lidem v davu a teď?
Mám pocit, že jsem uprostřed toho všeho a všichni na mne neustále jen šlapou...
Chici se jim zase posmívat!!

Je těžké najít cestu zpátky, když jste zabloudili, ale těžší je, najít odvahu a jít hledat uplně novou cestu...
 A to já teď udělám...
Protože i cesta může být cíl...