Když zapadá slunce...

30. října 2010 v 22:27 | Ms.Passible |  Vzlety a pády
Ano, žiju ve světě přetvářky, pomluv a lží...
Světlo mých každodeních dní odešlo a nevím, zda se ještě někdy vrátí.
Člověk by nevěřil že je možné, aby ho jiná osoba doslova držela při životě a nutila ho dýchat. Díky němu, jsem kráčela tím správným směrem, mé kroky byly předurčené jím.
A najednou po půl roce uplného odmlčení mi došlo, že je opravdu pryč.
Už nemá ten šťastný výraz ve tváři, když mě vidí. Nemává na rozloučenou a nezevlí se mnou na náměstí...
Chybí mi osoba, které bych mohla cokoli říct a nepohrdala by mnou.
Chybí mi ON! Jako už tolikrát!
Z mého života se už vytratilo tolik lidí a jen s jeho odchodem se nedokážu smířit?! PROČ???

Nemám ani nikoho komu bych mohla říct jak moc mi chybí. Nemám nikoho, kdy by ho dokázal i jen částečně nahradit...
Už ani nevzpomínám, protože vzpomínky na něj trhají mé srdce na cáry.

Dnes stručně,
bez obrázku a bez úsměvu...
Ms.Passible
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bohuš | 9. prosince 2010 v 7:27 | Reagovat

IRENKO, PROČ!?

2 Mireček | 19. prosince 2010 v 0:47 | Reagovat

Zkus tužku.

3 twisted | 20. července 2011 v 22:25 | Reagovat

Vrať se..

4 Mirek | 24. července 2011 v 19:25 | Reagovat

To je dobrý, zůstaň kde jsi!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama