Poslední výstřel

2. října 2010 v 20:36 | Ms.Passible |  Ruku v ruce s inspirací
Říct o ní, že je stará je slabé slovo.
Jedna z prvotin...
Asi rok 2008

Je ticho,slyším jen vlastní dech.
Rána!
Leknu se,uslyším hlasitý vzdech!
Je to výkřik do tmy!
Ruce se mi třesou
ani motýla v téhle chvíli neunesou.
Tváře mám zbělené úlekem.
Je to cena pod vysokým úrokem.
Na bílém sněhu je vidět bezvládné tělo,
utíkat odsud by se mi chtělo.
Ale!
Ta tvář povědomá zdá se,
přemýšlím,nikým nedám zmást se.
Je to on!
Můj nejlepší přítel,
on do nebe jistě už chtěl.
Leží tam v kaluži krve,
vzpomínám jak jsem ho spatřila prve.
Mé ruce jsou potřísněné jeho krví,
byl to on,byl jediný,byl prví.
Na mých rukou je vidět střelný prach!
Co já to udělala!Zmáhá se mě strach!
Až teď si uvědomuji co se stalo,
já vděčím mu a né za málo.
Je tma!
Vidím jen jeho tělo,
potrestání by přijít mělo.
Sama sobě jsem soudcem.
Už ani nevím co dělám.
Se slzami v očích zvedám ze země zbraň!
Před další zkázou mě chraň!
Před oným rozsudkem ho ještě poprosím,
jestli má to srdce a řekne-odpouštím.
Rána!
Do zimní noci pronikne výstřel,
tu černou šmouhu v mém životě setřel.
Byl to výstřel,byl poslední,
je jako to krásné vysvobozující zvonění...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 s o n i ~ | Web | 2. října 2010 v 21:20 | Reagovat

úžasná báseň...
úplne ma to dostalo akokeby do deja...
máš talent ;)

2 Milan | 14. října 2010 v 22:40 | Reagovat

Atentát na kulturu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama